Terapie hrou

Mgr. Bc. Alena Čálková

Terapie hrou pomáhá dětem růst zevnitř

Terapie hrou? Tady jde o hraní si nebo o terapii? O obojí, a to je na tom to úžasné. Nedirektivní terapie hrou je jedinečný terapeutický proces, který dítěti umožňuje vyjadřovat se jeho nejpřirozenějším jazykem - hrou.

Zatímco dospělí vyjadřují své myšlenky a pocity slovy, děti se nejlépe vyjadřují prostřednictvím hry. Hra je tedy jejich řečí, a jednotlivé hračky jsou jednotlivými „slovy“.

Během hry může dítě bezpečně vyjádřit to, co prožívá uvnitř – své emoce, obavy, napětí nebo zkušenosti, které jsou pro něj těžké popsat slovy. Prostřednictvím různých postav, situací a příběhů, které si ve hře vytváří, může znovu procházet náročnými zážitky a postupně je zpracovávat způsobem, který je pro něj přirozený a bezpečný.

V nedirektivní terapii hrou si tak dítě obnovuje přirozenou seberegulaci, rozšiřuje uvědomění vlastních emocí, učí se vyjadřovat potřeby přiměřeným způsobem a získává větší jistotu a vnitřní stabilitu.

Ale nejde jen o hračky. Bezpečný a přijímající vztah je dalším léčivým faktorem. Dítě potřebuje cítit: Jsem tu. Vidím tě. Rozumím ti. Záleží mi na tobě.

Nejčastější otázky

Co je terapie hrou?

Terapie hrou je individuální terapeutická práce s dítětem, která probíhá ve speciálně připravené herně. Nezaměřuje se pouze na odstranění konkrétních obtíží nebo symptomů. Postupně může přinášet hlubší změny – dítě se začíná cítit jistěji, uvolněněji a bezpečněji samo v sobě. A co znamená nedirektivní? Terapeut dítě nevede, neurčuje, co má dělat, ani jak si má hrát (tedy může i jen sedět, mlčet...), ale vytváří bezpečný prostor. V něm si dítě samo rozhoduje, co jak a kdy bude dělat, což mu umožňuje zpracovávat své prožívání vlastním potřebným tempem.

Pro koho je terapie hrou vhodná?

Pracuji především s dětmi přibližně od 3 do 11 let, věková hranice je ale jen orientační. Terapie hrou může pomoci dětem, které prožívají například nejistotu a nízké sebevědomí, problémy ve vztazích s vrstevníky, obtíže ve škole nebo ve školce, potíže s adaptací na změny (nástup do školy, příchod sourozence, rozchod rodičů), strachy a úzkosti, hněv, agresi nebo impulzivitu, psychosomatické obtíže, traumatické nebo náročné životní situace.

Jak spolupráce probíhá?

Spolupráce začíná úvodní konzultací s rodiči. Společně si povídáme o tom, co je přivádí. Následně pak pracuji s dítětem individuálně, zpravidla jednou týdně, po dobu 50 minut. V terapii respektuji soukromí dítěte, to, co dítě během hry sdílí, zůstává mezi námi. Součástí terapie hrou jsou také průběžné konzultace s rodiči, při nichž společně reflektujeme situaci i to, jak dítě v jeho vývoji dále podpořit.

O mně

Jmenuji se Alena Čálková a ve své praxi se věnuji práci s dětmi formou terapie hrou. Vystudovala jsem obor speciální pedagogika a učitelství pro 1. stupeň základní školy, díky čemuž mám širší porozumění dětskému vývoji i fungování dětí ve školním i rodinném prostředí.

V současnosti jsem frekventantkou výcviku v nedirektivní terapii hrou (Institut terapie hrou, Slovensko) a zároveň procházím pětiletým psychoterapeutickým výcvikem v individuální psychologii (Mansio, ČR). Součástí mé praxe je pravidelná odborná supervize.

Absolvovala jsem také řadu odborných kurzů zaměřených na dětský vývoj, psychologii a práci s emocemi (např. Adlerovský přístup v poradenství a terapi u dětí, Mansio; Terapeutické rodičovství vycházející z Dyadické vývojové psychoterapie, LATUS pro rodinu); Základy vedení krizového rozhovoru s dítětem a dospívajícím, Linka Bezpečí; Kurz Transakční a transformační koučování, NLP techniky, NYRK; Vliv raného dětství na vývoj mozku a chování, prof. Marie Vágnerová; a mnoho dalších).

Ve své práci vycházím z přesvědčení, že dítě nepotřebuje být opravováno, ale pochopeno. V bezpečném a přijímajícím vztahu může přirozeně růst, zpracovávat své zkušenosti a nacházet vlastní cestu.

Velkou inspirací je mi také moje vlastní rodičovská zkušenost. Jsem maminkou tří dětí a díky vlastní terapeutické cestě vím, že rodičovství není o dokonalosti, ale o dostatečně dobrém vztahu. Pro rodiče chci vytvářet podporující prostředí, kde se mohou cítit přijati a v bezpečí – s jistotou, že je o jejich dítě citlivě a odborně postaráno.

Jak terapie hrou pomáhá

Terapie hrou může být vhodnou podporou pro děti, které prožívají něco náročného, ale ještě to neumí pojmenovat slovy. Často se to projeví změnou chování, emocí nebo reakcí, které mohou být pro dítě i rodiče vyčerpávající nebo zneklidňující. Podpora může být přínosná například tehdy, když dítě:

prožívá silné emoce, jako je smutek, strach nebo vztek,
je velmi citlivé, úzkostné nebo nejisté,
má potíže s adaptací (školka, škola, změny v rodině),
reaguje „příliš bouřlivě“ nebo naopak působí staženě a uzavřeně,
má potíže ve vztazích s vrstevníky nebo sourozenci,
prožilo nebo prožívá zátěžovou či změnovou situaci.

Terapie hrou může být užitečná i tehdy, když rodiče cítí, že „něco není v pořádku“, ale neumí přesně říct co. Intuice rodičů je často velmi přesná a i tento pocit může být dobrým důvodem se ozvat. Důležité je říct, že terapie hrou není o hodnocení dítěte ani o hledání viníka. Je to bezpečný prostor, kde může dítě skrze hru zpracovávat své prožitky a postupně si vytvářet nové způsoby, jak se vztahovat k sobě i ke světu kolem.